Ocitl jsem se před zavřenou bránou do hradu, tudíž jsem šel nejdřív prozkoumat okolí. Na východě jsem uprostřed lesa našel svítilnu, které ovšem chyběla žárovka i baterie. V zatuchlé jeskyni poblíž jsem našel lano. Vydal jsem se na druhou stranu, kde jsem přivázal lano ke stromu a slezl dolů, kde jsem po delším hledání našel luk a šípy. Zvláštní, asi je tu nechaly nějaké děti.

Vrátil jsem se tedy před bránu (a cestou vzal lano) a nevěděl jak ji otevřít, tak jsem si z nudy začal hrát s lukem a vystřelil do vzduchu, čímž se brána otevřela. Neptejte se mě proč. Na nádvoří jsem našel vyschlou studnu, ale na dně jsem viděl spoustu krvelačných pavouků, tak jsem raději šel na západ, kde jsem našel otep dřeva a boty. Byly zrovna moje velikost, tak jsem si je obul a šel do skladu, kde běhalo spoustu krys. Ještě, že mám ty boty. Našel jsem tam jen jednu sirku, ale to mi stačilo. Zapálil jsem otep dřeva a hodil ho do studny, čímž jsem zapálil husté pavučiny a zabil všechny pavouky.

Teď už bylo bezpečné slézt dolu, tak jsem přivázal lano a na dně našel klíč. Viděl jsem další průchod, ale dál jsem nepokračoval, protože tam pořád padaly ze stropu kameny. Raději jsem vyšplhal zpět a klíčem otevřel zamčené dveře, čímž jsem se dostal do interiérů hradu. Zde jsem na začátku dlouhého schodiště našel žárovku. Pokračoval jsem až do hradní kaple, kde jsem si vypůjčil zlatý kříž a odehnal s ním ducha v zákristie. Zatáhl jsem za páku, čímž se otevřela brána do knihovny.

Přes knihovnu jsem se dostal do pracovny hradního pána, kde jsem získal helmu a v jeho ložnici pak i baterii, čímž jsem zkompletoval svítilnu. Na zdi byl také podivný nápis, který jsem si raději zapsal. Vrátil jsem se do knihovny, přivázal lano a prolezl otvorem v zemi – k mému překvapení jsem se ocitl opět na dně studny a hned mi na hlavu spadl balvan – naštěstí jsem měl na hlavě svojí helmu. Na zemi jsem sebral pilník a na rozcestí se dal na jih. Zde jsem přepiloval mříž, sebral prkno a díky němu úspěšně překonal hlubokou propast.

Došel jsem až do kobky, kde jsem na zdi našel tajné znamení, tak jsem začal kopat a konečně našel poklad ve formě zamčené truhly. Odsunul jsem sud a našel díru ve zdi vedoucí k podzemní řece a u ní pramici. Sebral jsem hák a vydal se po proudu, který byl ale příliš silný a nebýt háku, asi by mě semlel vodopád. Od mola jsem odešel na západ tam, kde jsem začal.

Nemohl jsem se dočkat a zkusil jsem truhlu s pokladem otevřít. Ta byla ovšem zabezpečená heslem a pokud bych ho zadal špatně, vybouchlo by mi to do obličeje. Naštěstí jsem si správně tipnul, že heslo je ten podivný nápis, co jsem předtím viděl v ložnici Zabarachudy – „Ani mrtvý se nesmí okrádat !“.